října 2017 | Bezcukrárna

pondělí 23. října 2017

QUICK TIP: SALÁT S TUŇÁKEM A AVOKÁDEM

Já vím, já vím, je to jen salát. Na misce salátu neni obvykle nic extra světovýho, ale protože mi nedávno kamarádka říkala, ať sem dávám cokoliv mě napadne, protože normálně ta kombinace lidi prostě nenapadne, tak sem budu cpát každej svůj báječnej i nebáječnej nápad. Slibuju ale, že to vždycky bude mňamka, protože já nic jinýho nejim. Tak nějak logicky, že jo.

SHARE:

čtvrtek 19. října 2017

KOLÁČ S LESNÍM OVOCEM


Tak tenhle koláč u mě zatím v bezcukrovém životním stylu absolutně vede. Číslo jedna to ale neni jen u mě, ale i u kamarádek a dokonce, dokonce i u Martinových rodičů. Neni se čemu divit, sice to je takovej můj styl "Co měl pejsek s kočičkou v lednici", ale s tim rozdílem, že po tomhle koláči Vás nebude bolet bříško jako pejska s kočičkou ve Večerníčku. 

SHARE:

pondělí 9. října 2017

DOMÁCÍ PAŠTIKA



Jestli mi něco bude připomínat naše "rokáčový" léta s mojí nej kámoškou Lůcou, bude to klasická česká paštika Májka. Jooo, to byly časy. Protože ale na tomhle blogu už asi nenajdete žádný nezdravý recepty, tak tohle neni recept na to, jak si udělat domácí oslizlou Májku, ale je to recept na výbrnou (slibuju) domácí paštiku, kterou jsem si v poslední době šíleně moc oblíbila.

SHARE:

Nemám slov


Takže jsem vám chtěla říct že jsem líny prase. Původně jsem vám sem chtěla napsat článek o tom, co jsme všechno na dovče stihli, zažili, vyzkoušeli a jak jsme měli super aktivní dovolenou. Ale prostě jsme ji takovou neměli. Na začátek bych chtěla podotknout, že se normálně považuju za dost aktivní osobu, spíš bych řekla až hyperaktivní. Trošku si totiž o sobě myslim, že jsem Martinův zlej skřítek, kterej se mu potajmu vkradl do života a dělá mu z něj peklo tím, že ho nutí neustále něco dělat. V týhle roli si sama sebe představuju jako malýho roztomilýho čertíka, skákajícího po posteli a hrozně rychle mluvícího s děsně otravnym hláskem nenechajíc ho po obídku spinkat ani minutku. Myslim ale, že Martin vnímá jen to skákání a otrvnej hlásek a tu roztomilost už opomíjí a přitom se snaží sám sobě vnutit to, že jsem to nejlepší, co ho potkalo. Martin totiž ze všeho nejvíc miluje klid, postýlku, filmy a spinkání. Pak si taky o sobě myslim, že jsem velmi pracovitá a třeba prokrastinace je něco, co mě při mých studiích netrápí tolik, jako ostatní. Jsem ráda, když mám nonstop co na práci a přesto jsem se celou dovolenou jen válela a jedla. Měla jsem naivní představu, že tu budu rozjímat a psát krásný články plný inspirace od moře, ale prostě moje lenost zvítězila. Mám ale mírný podezření, že jsme si s Martinem začali vyměňovat osobnosti. On byl totiž ten, kdo na tý dovče cvičil a já obvykle tvrdila, že si zacvičim s nim...pak ale přišlo na lámání chleba a já se radši zahrabala do postele a dál lenošila. Asi stárnu, nebo nevim.

Abych to tedy shrnula. Naše dovolená bylo jedno velký čekání na to, kdy už bude KONEČNĚ jídlo. Ale po tom, co byl Martin vyřízenej po celym létu z práce a já z učení tak se prostě a jednoduše neni vůbec čemu divit a to nás omlouvá, že jo? A jestli ne, tak už je to stejně úplně jedno, protože právě sedíme na letišti a já tu brečim, že tu nemaj žádnej hezkej obal na mobil od Victorky a že nutně nějakej potřebuju! Co by nám mohlo nakonec vylepšit reputaci je to, že jsme jeli několikrát večer do Rodosu se projít po starym městě a taky to, že mi Martin nafotil tyhle báječný fotky, při kterejch foukal vítr tak, že se nedalo tvářit se normálně a nevnímat to, že mám všechny svoje vlasy v puse. Takže vlastně nemám žádnou fotku, kde bych se tvářila normálně nebo byl vidět alespoň kousek mého konečně opáleného obličejíčku. Jo a taky jsme viděli celý dvě série Joeyho z přátel.

Naše dovolená byla prostě a jednoduše báječná.

Mějte se báječně, tak jako my
Vaše D.





Šaty - French Connection // Kabelka - Olympus // Pantoflíčky - Snaha 
SHARE:

Křížem krážem Rodosem


Na začátku léta jsme byli s Martinem na pár dní v Krumlově. Martin, když jsme před pár dny procházeli úzké uličky starého města Rodosu, naprosto přesně říkal, že tohle je Krumlov Řecka. A měl pravdu. Rodos má totiž naprosto nejkouzelnější starou část města. Úzké křivé uličky, taverničky, malé obchůdky, kočičky, zmrzlinárny a pokud si někdo vybavujete takové ty fotky, co jsou na pohledech z Řecka a jsou tam foceny nějaké ulice, kočky, židle a posedávající stařící hrající karty...jsem přesvědčená, že to jsou uličky Rodosu! 

Staré město Rodosu je umístěno přímo u přístavu. Když se na něj právě od přístavu kouknete, je to první moment, kdy si to město začnete zamilovávat. Hradby města totiž vykukují za hustě rostoucími stromy a společně s pohledem na přístav to je nádhernej pohled. Když pak vlezete kamennou bránou do města, dostanete se do spleti malilinkatých uliček s obchůdky a tavernami, kde je vážně dost snadné zabloudit. Upřímně to bloudění uličkama neni vůbec špatný. Pak třeba najdete nádherná náměstíčka skoro bez lidí, nebo tavernu mezi domy která působí jako oáza klidu. Akorát se ty uličky teda dost blbě fotěj, když tam pochodujete přes poledne a všude je buď ostrý slunce nebo stín. Tak se je pokusím nafotit alespoň v noci, jestli to bude o něco lepší. Třeba to bude ještě kouzelnější než ve dne. 


Krásná procházka přes přístav kolem větrných mlýnů s všema koťatama širokýho okolí.





       


Úplně dole u přístavu je u jedné z bran do starého města zmrzlinárna, kde maj nejen Ben&Jerrys ale i třeba pro mě čokoládovou zmrzku slazenou pouze stévií a bez laktózy. A je naprosto TOP!




       


Pokud už třeba teď přemýšlíte, kam přístí rok na dovču, tak všema deseti doporučuju nějaký hotel poblíž města Rodos, ať se můžete každý večer jezdit procházet a nasávat tu pohodu. Například nám jezdí večer asi každých 10 minut přímo do centra autobus. Pro ty, kdo maji raději větší pohodlí, jsou tu taxíky, které maj jednotné ceny a vůbec nejsou drahé. 

Mějte se krásně, 
Vaše Dominika
SHARE:

Posílám pozdravy od moře

A je to tady. Je 20 září a mně konečně začalo léto. Ležím na lehátku v zahradě našeho hotelu a nechávám přímořskej vítr aby si pohrával s mejma vlasama, jak jen se mu zlíbí. Nade mnou poletují racci a já poslouchám to, jak se mořský vlny rozbíjí o kamínky na pláži. Je tu nádherně.


Sluníčko mi hřeje nohy a já si konečně užívám zaslouženej klid. Tohle léto jsem měla...teda, já ho neměla. Celé léto jsem se učila na druhou státnici, kterou mám úspěšně za sebou (jupí jej a třikrát sláva). Nestěžuju si, jsem ráda, že jsem se donutila učit se přes léto, protože teď už mám snad to nejhorší za sebou a je to supr pocit. Jediné, co mě hodně mrzí je, že já jednoduše nejsem schopná vymýšlet příspěvky na blog, když jsem v nervu. Sotva vymyslim, co si uvařim a obvykle to končí na salátu z pytlíku a uvařených vajíčkách, natož abych byla nějak kreativní. Ale od teď, od teď slibuju, že se budu víc snažit a snad to tu začne víc žít. Dokonce už si někdy i vzpomenu, že existujou stories na IG, tak tam můžete zkouknout mé dny u moře:).

Tak se mějte v tý podzimní ČR nádherně. Já už se na ty svetříky, šály a čaje na zahřátí taky ohromně těšim!

S láskou Dominika
SHARE:

Na jeden večer v indické kuchyni

Byla mrazivá březnová sobota, později odpoledne a my s maminkou a dalšími známými právě vcházeli do nádherně ukrytého domečku uprostřed zahrady plné stromů někde na pražské Lhotce. Z domečku byla slyšet tiše hrající indická hudba, taková ta Bollywoodská a na nás už od dveří mávala malá, perfektně namalovaná i učesaná indka na jehlových podpadcích, která se jmenovala Rahila. Jooo, taky bych chtěla celý večer vydržet na podpadcích.




Bylo nás tam 6 ženských na 8 indických dobrot, jednu kuchyni, jednu indku a 4 lahve vína. Zvládli jsme to a byla to děsná sranda. V roztomilých oranžových zástěrách jsme jako první dělaly cibulku osmaženou v cizrnovém těstě, poté salát, okurkový dip, několik hlavních jídel s masem, brambory s hořčičnými semínky, naan a rejži. Rejže pro mě byl naprostej zázrak! Já totiž, i když ráda vařim, umim rejži jenom z pytlíku. Rahila nás naučila trik, jak uvařit naprosto dokonale sypkou rýži basmati a nemít jí jako lepkavou rozkydlou kejdu. Dala do ní taky skořici a badyán...a to byste nevěřili, jak výborná ta rýže pak je.





Celý večer byl neuvěřitelně příjemný. Z kuchyně se neustále linula vůně všemožného koření, Rahila nám koukala pod ruce a učila nás, jak co dělat lépe. Stále s úsměvem a stále na jehlových podpadcích. Když bylo vše navařeno, prostřeli jsme stůl a vrhli se na ochutnávku toho, co jsme navařily. Nebudu vám lhát, bylo to výborný a my si bez moc velkých pobídek všechny zbytky, které jsme nedojedly, zabalily s sebou na doma. Radující se jsme se domluvily, že si to jednou zopakujem a zkusíme si to všechno uvařit u nás doma společně. No tak snad už to přece jen jednou vyjde.

            

Pokud milujte vaření, nebo chcete někomu udělat radost hezkým dárkem, tenhle kurz je naprosto úžasný. Rahila jich nabízí několik a my byly na kurzu typické indické kuchyně a to určitě doporučuju všema deseti. Tady máte odkaz na její Facebookové stránky a jestli maté tip na nějaký hezký kurz vaření, budu ráda, když mi to napíšete do komentářů, protože já chci na další! :) 

Mějte se krásně, Vaše Domi




SHARE:

Hluboká // Krumlov // Lipno

Nějakou tu dobu, co spolu s Martinem jsme, poslouchám básnění o tom, jak je ten náš Českej Krumlov nádhernej a jak tam musíme. No tak jsme se ta vydali (po 2 letech básnění) a já Vám k tomu řeknu jen to, že Krumlov je vážně jedno z nejkrásnějších měst, kde jsem kdy byla. 




Byly jsme i na Hluboký. Protože já tam byla naposled se školkou, když jsem byla ještě malej skřítek (Ne, že bych od tý dby nějak moc vyrostla) a Martin taky ještě v dobách, kdy si jako malej kluk hrál na rytíře a chtěl všechny meče, který se kde na hradech a zámcích prodávaly. 



        





     



        


A na Lipně:




A teď jdu sestříhat video z našeho novýho GOPRO, protože jsme byli dvakrát na koloběžkách a tak, abych Vám to celý ukázala. Byla to bomba!

Mějte se krásně
Domi

SHARE:
BLOGGER TEMPLATE CREATED BY pipdig